Rudolec 

Malá osada Rudolec o několika domech asi 15 km východně od Kamýka a 3 km jihovýchodně od Sedlčan vznikla ve 12—13. století. Název podle Čenka Habarta vznikl  údajně z chorvatského „rudoluc“, hranice (Chorvati tu měli sloužit na hranici), pravděpodobněji je však odvozen z těžby rud, kterou tu připomínají ještě díry v zemi v okolí. První mlýn na zlatonosný písek měl kameny, stoupy, ale ve 14. století zanikl a až v 16. století byl přeměněn na obilní mlýn.
V knize Josefa Klempery: Vodní mlýny v Čechách II (Praha, Libri, 2000, s. 95) se píše: „V 17. století měl Rudolecký mlýn tři moučná kola a mlel především pro dvůr v Kliměticích. Historii mlýna dokumentuje i zajímavý záznam ve vysokochlumeckém urbáři z roku 1617: ,...mlynář i žena nejsou poddaní, ale jejich dvě děti ano.' V roce 1669 tu mlynařil Jiřík Šámal, o sedm let později Jiří Šourek."
Rudolec je součástí asi 4 km vzdálené obce Nedrahovice.

Takto vypadá Vodní kniha s dvoustranou o mlýnu v Rudolci čp. 4. Kniha je uložena ve Státním okresním archivu v Příbrami (přepis textu viz níže)

Mlynáři Rajlichovi v Rudolci
Mlýn na Sedleckém potoce – Rudolec č. 4 – koupil v polovině 19. stol. pekař František Rajlich a přestěhoval se sem s celou svou rodinou (synové František, Ferdinand a Jan) z Kamýka.
Roku 1869 mlýn poprvé vyhořel.
Z Rudolce se Františkovi potomci postupně vydali do blízkých Sedlčan (František, krupař) a Červeného Hrádku (Jan, mlynář), třetí syn Ferdinand zůstal mlynářem na Rudolci.
Zde nejstarší syn Ferdinanda Ferdinand Rajlich v mlynářství pokračoval,. zatímco ostatní četní jeho potomci odešli pak do Nahorub (Antonín, mlynář), Jesenice a Chlumu (Jaroslav, řezník a hospodský),  Sv. Jana (Božena, hostinská), Libušína u Kladna (Rudolf, dělník), Brna (Karel, inspektor drah) atd.
Ferdinandovi se v Rudolci narodily dvě dcery Aloisie a Marie. Ve vzdálenějších rodinách Rajlichových se tradovalo, že Rajlichovi přišli o mlýn, neb jej jejich příbuzný mlynář propil...
Bylo to ale tak, že cca v roce 1904  tento poslední mlynář z rodu Rajlichů Ferdinand zemřel nešťastně — spadl ve věku 37 let opilý do vantrok a dostal zápal plic, který nepřežil, a vdova Žofie Rajlichová roz. Kymlová si přes velký odpor Ferdinandových bratrů rychle vzala řezníka Ferdinanda Laláka z blízkého Libína, který (a později zejména jejich syn Ferdinand Lalák ml.) spravoval podle obecní kroniky ne příliš úspěšně mlýn až do r. 1934, kdy ten podruhé vyhořel a kdy jej rodina opustila. Mlýn s pilou poté v dražbě koupil Dr. Rudolf Chodounský a koncem 2. sv. války Bohumil Kremlička, mj. chovatel poštovních holubů... 
Po roce 1989 mlýn pustne (vlastníky se stali údajně dědicové známého pražského režiséra Radúze Činčery). Po roce 2010 dostala větší budova (pila) novou střešní krytinu, což předznamenává další opravy (jako majitelé rejstřík nemovitostí a pozemků v areálu mlýna uvádí Mgr. Evu a Ing. Martina Koubíkovi a Ing. Daniela Ryla z Prahy)... 

Zanedbaný původní mlýn (malá budova) s přilehlou pilou — Rudolec čp. 4 — jak jimi při exkurzi na místa rodové historie v roce 2006 prošli účastnící setkání Rajlich Reunion, které proběhlo na Sedlčansku

Desky výše zmíněné sedlčanské Vodní knihy I., která obsahuje podrobný záznam o mlýnu v Rudolci z roku 1872

► Mlýn Rudolec čp. 4 — úplný přepis záznamu z vodní knihy, 1872  Rudolec Mill No. 4 — from the Water Book. 

► Obec Nedrahovice-Rudolec  Nedrahovice-Rudolec Village.   

► Z obecní kroniky Nedrahovice — přepis pověstí o Rudolci atd.  From the Nedrahovice Village Chronicle: Tales on Rudolec, etc.

► Jak se pan otec chtěl odnaučil klít a sakrovat  (přepis článku z dobových novin, přelom 19. a 20.  stol.)  A story about a miller from Rudolec from a local newspaper. 

Fotokopie zmíněného článku s povídkou o „otci“ mlynáři Rajlichovi na Rudolci; bohužel periodikum i přesné datum nejsou známy

Jesenice

Jesenice je obec ležící 7 km jihovýchodně od Sedlčan na polovině cesty do Sedlce, těsně sousedí s Nedrahovicemi (1,5 km).
Osídlení Jesenice sahá až do doby bronzové. Jesenice patřila původně ke hradu Zvěřinci, který byl postaven na místě osady Zvěrhost. Hrad stával na stejnojmenném horském hřbetu. Prvním majitelem hradu byl Mareš ze Zvěřince, který dal postavit již v roce 1350 kostel v Jesenici. Roku 1471 převzal Zvěřinec Oldřich Růt z Dírného, ale usadil se v Jesenici nad Novodvorským potokem, kde měl i poplužní dvůr. Zvěřinec byl opuštěn a pustl. Růtové vlastnili Jesenici do první poloviny 16. stol., kdy ji prodali Janu Kalenicovi z Kalenic na Nedrahovicích a ti poté rodu Černínů, z nichž se stal patrně nejznámějším Diviš Černín (narodil se v roce 1565 v Nedrahovicích a stal se mimo jiné hejtmanem kraje vltavského, později hejtmanem pražského hradu a 21. června 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden z 27 českých pánů).  Majetek Diviše Černína se dostal do vlastnictví Polyxeny z Lobkovic, která později panství odkázala svému synu Václavu z Lobkovic. Od roku 1637 byl celý majetek včetně Jesenice trvale připojen k rozsáhlému panství chlumeckému.
Současná Jesenice má kolem 480 obyvatel.

V Jesenici působila na začátku 20. stol rodina Jaroslava Rajlicha, řezníka a hospodského, původem z Rudolce, který později odešel na Chlum.

► Obec Jesenice Jesenice Village.    
► Jesenice