Karel Vojtěch Rajlich

Karel Vojtěch Rajlich, mistr kovář a podkovář, se narodil 22. 1. 1877 v Červeném Hrádku u Sedlčan. Otcem byl mlynář Jan Rajlich (14. 2. 1834 Kamýk 4—7. 6. 1891 Č. Hrádek 3) a matkou Antonie roz. Kottková  (30. 7. 1843 Č. Hrádek 3—30. 6. 1890 Č. Hrádek 2). Do obecné školy chodil osm let do Kosovy Hory, pak se u svého strýce kováře Františka Kottka vyučil řemeslu. Jako tovaryš odešel v letech 1895–1905 na zkušenou na vandr. Pracoval nejdéle v Netolicích, Linci, Klagenfurtu, Bolzanu, Frankfurtu nad Mohanem a Dortmundu. Během vandru také procestoval Slovinsko, severní Itálii, Švýcarsko a Bavorsko, byl na poutních cestách do Svaté země, Palestiny (přes Maďarsko, Srbsko, Bulharsko,Turecko, Kypr, Egypt), a  také do Říma a francouzských Lurd (byl i v Paříži)... Na vandru si psal zápisky (které vydal knižně syn Jan Rajlich v roce 2005 pod názvem Na vandru — viz) a pořídil mj. velkolepou sbírku pohlednic, které si navzájem posílal s různými spoluvandrovníky; ta se bohužel dostala v 70. letech XX. stol. do cizích rukou a tak ještě možná čeká na objevení u některého sběratele. Po návratu z vandru do Červeného Hrádku založil rodinu (manželka Marie, roz. Hejhalová z Nechvalic, 5. 12. 1884 Nechvalice 17—1. 10. 1957 Dírná 73, synové Jaroslav 1909 Šternov—1997 Dírná, Karel 1910 Dírná—1989 Vimperk, Václav 1914 Dírná—2005 Tábor a Jan nar. 1920 Dírná). Zaměstnán byl 3 roky na panství rodu Šternberků ve Šternově a Třebešicích a od 1. 5. 1910 jako panský kovář statku Wratislavů z Mitrovic v Dírné u Soběslavi, kde strávil zbytek svého života. Zemřel 23. 11. 1959 v Táboře. Pochován je spolu se svojí ženou na starém hřbitově v Dírné.

Křestní list není nejstarším dokumentem K. V. Rajlicha, byl totiž vypsán až v roce 1907, tj. když mu bylo 30 let


Tou nejstarší dochovanou listinou je toto školní vysvědčení z roku 1895 sumarizující čtyřletou základní školní docházku Karla Rajlicha na české obecní škole v Kosově Hoře 1883—1888 (i toto vysvědčení však bylo vystaveno později — až 7 let po ukončení školy) — učil se výborně, většina předmětů je hodnocena jedničkou, což se tehdy slovně označovalo jako velmi dobře, dvojky měl Karel jen ze zpěvu a z vnější úpravy písemných prací; na vysvědčení je naznačeno, že poté Karel navštěvoval ještě německou školu (v Kosově Hoře) zřejmě další čtyři roky...

Dva ffragmenty z celého bloku zachovalých výkresů Karla z německé obecné školy v Kosově Hoře — je to svědectví toho, co tehdejší žáčci zvládli, dnes by se něco takového nemohlo žádat ani od vysokoškoláků...


Týž rok Karel obdržel také výuční list řemesla kovářského, kterému se za 3 roky vyučil u svého strýce Antonína Kottka v Červeném Hrádku; v létě téhož roku 1895 se pak vydal na 10letý vandr — byl vlastně sám, jeho rodiče oba před pár lety zemřeli a starší bratr Ferdinand, který zůstal u cechu mlynářského a pekařského, odešel jako cukrář do východočeského Žamberku



V Rakouském mocnářství byla pro vandrovníky zřízena bohatá síť stravoven, prakticky v každé větší obci; zde stránky z vandrovní knížky (Průvodní list pro stravovny v Království českém) s razítkami těchto zaopatřoven v Solohradsku a Horním Rakousku z let 1897 až 1898

Vandrovní pracovní knížka s doložkami pro vstup do Švýcarska a do Německa a záznamy potvrzující zaměstnání vybrané z této Karlovy pracovní knížky (Ig. Nissemüller Linz, Johann Schober Bozen, Franz Obwerer Gries bei Bozen)

Některé z Karlových spolkových průkazek, poslední dokonce s jeho podpisem jako předsedy kuřáckého klubu v Bolzánu


Karel Rajlich na detailu ze spolkové fotografie z jihotyrolského Bolzana při oslavě roku 1900 — jde nejspíše o nejstarší zachycenou podobu Karla


Tato podobenka K. V. Rajlicha může být ze stejné doby, nebo i trochu pozdější, možná z doby návratu z vandru do Čech po roce 1905; bohužel originál této fotografie, který byl ještě v polovině 90. let XX. stol. v držení rodiny, byl spolu s částí vandrovních záznamů nejspíše poskytnut pracovníkovi některého z regionálních muzeí, kam Karlův nejstarší syn Jaroslav Rajlich zamýšlel věnovat všechny dokumenty; asi nenávratně se tak ztratila nejen tato fotografie, ale i první blok vandrovních zápisků s přílohami (naštěstí vše zůstalo zdokumentováno alespoň v takovéto xeroxové kvalitě...)

Stránky z Rajlichových rakousko-uherských cestovních pasů: nahoře pas z vandru s vízy, dole nový pas z roku 1906 k zamýšlenému vystěhování do Ameriky


Další Karlovou sbírkou z vandru byla např. sbírka mincí, zde ukázka tureckých dobových mincí


Turecký pas K. V. Rajlicha pro cestu do Palestiny




Ukázky dvou dvoustran z vandrovních záznamů psaných inkoustovou i obyčejnou tužkou do čtverečkovaného sešitku v kožených deskách; zde o Římu a o Jeruzalému, 1901/1902





Některé z poutních lístků


Osvědčení z listopadu 1905, které získal Karel po skončení posledního dvouletého pracovního pobytu v Dortmundu, na závěr svého 10letého putování světem


Karel byl rozhodnut emigrovat do Ameriky, ale situace se změnila, když poznal na jaře 1906 na vesnické zábavě Marii Hejhalovou z blízkých Nechvalic, a tak si vyřídil potvrzení ke kovářské a podkovářské živnosti, které chtěl provozovat


Zpočátku Karel pracoval půl roku jako kotelník na parním a válcovém mlýně sedlčanské firmy J. Gaertner


Aby mohl Karel nastoupit do zaměstnání jako kovář, potřeboval i vysvědčení o bezúhonnosti od domovské obce (Červený Hrádek byl tehdy součástí obce Kosova Hora, dnes patří do Sedlčan)


Aby mohl být zaměstnán na šternberských dvorech ve Šternově potřeboval také takováto vysvědčení o způsobilosti k obsluze parních kotlů a parních strojů (lokomobil), což se naučil na svém vandru zejména ve Frankfurtu a v Dortmundu


Karel se oženil s Marií v Nechvalicích 9. dubna 1907, svědčí o tom vedle zápisu v matrice oddací listy: ten první byl vystaven v roce 1940 (jde o opis z období protektorátu, kdy občané museli prokazovat svůj nezávadný původ), druhý hezčí oddací list byl vystaven v roce 1955 až po 48 letech od sňatku, pár let před jejich smrtí...



Dopis, kterým je Karlovi Rajlichovi potvrzena možnost nástupu do zaměstnání jako kováře ve Šternově od 1. 5. 1907, vlastně nahrazuje pracovní smlouvu

Kovářské zaměstnání na panství Šternberků ve Šternově a v Třebešicích trvalo tři roky, o čemž svědčí tato dvě vysvědčení; Šternov mladá rodina Rajlichových opustila, protože jim zde koncem roku 1908 zemřela na střevní potíže osmiměsíční prvorozená dcerka Ludmila a místo se jim zdálo pro další život z toho důvodu nevhodné


A tak Karel uvítal tuto nabídku, za kterou jistě stály dobré vztahy mezi Šternberky a Wratislavy, a stal se od 1. 5. 1910 panským kovářem v Dírné, kterou již do konce života neopustil

 
Zde je rodina na jediné ateliérové fotografii, která existuje, přibližně z roku 1913: Marie a Karel Rajlichovi, syn Jaroslav narozený ještě ve Šternově v roce 1909 a syn Karel, který se narodil již v Dírné v r. 1910 (mladší synové Václav a Jan ještě nebyli na světě)


Domobranecká legitimace Karla Rajlicha z roku 1915 svědčí o tom, že Wratislavové kováře potřebovali — nebyl ani odveden, ani nebyl uznán způsobilým pro domobraneckou službu se zbraní

Karel Rajlich a jeho žena Marie Rajlichová byli ve 20. letech XX. stol.  takto unikátně zachyceni fotograficky v prostředí kovárenského dvora v Dírné čp. 40, kde až do roku 1937 také bydleli


Zde je K. V. R. v kovářském před stejnými dveřmi jako výše již před odchodem do důchodu v polovině 30. let

Karel se ženou a nejmladším synem Jendou (v pozadí) se vydali do Prahy-Vinohrad, kde se kolem roku 1935 ve chrámu sv. Ludmily ženil syn Karel (není na tomto snímku, viz ale záložka svatby); fotografoval pravděpodobně nejstarší syn Jaroslav

V roce 1937 Karel odešel do důchodu a přestěhoval se do nově postaveného rodinného domku, Dírná čp. 73; zde na lavičce Karel a Marie si již užívají důchodu (snímek cca v r. 1939 vyfotografoval Jaroslav Rajlich)

Podoba Karlova na podobence v protektorátní občanské legitimaci a potravinový lístek z Dírné jsou zajímavé dokumenty z těžké válečné doby




Karel Vojtěch Rajlich kolem roku 1950; takto si ho pamatují vnukové a vnučky, kteří v 50. letech XX. stol. jezdívali do Dírné na prázdniny, poutě apod.

 (Aktualizováno 16. 9. 2013.)