Původ jména Rajlich Origin of Rajlich name
– příloha (dopis) enclosure (letter)

Československá akademie věd,
Ústav pro jazyk český

Letenská 4, Praha 1, Malá Strana

V Praze dne 26. července 1977

Milá rodino Rajlichova!

Odpovídám tímto na dotaz o původu příjmení Vašeho rodu a jeho neobvyklého znění. Vzhledem k tomu, že v našem nářečním archivu jsem je nezjistil, bylo nutné vycházet ze slovníkových a lexikálních pramenů staré češtiny, k čemuž jsem použil dvou slovníků Fr. Kotta staršího vydání (českoněmecký VII. a III., Praha 1893 a gramatickofrazeologický, Praha 1882) a zejména historického Jungmannova slovníku staročeského. Oba, hlavně však posledně jmenovaný, obsahují řadu cenných a málo známých údajů o již zaniklých tvarech, ze kterých vychází i J. Beneš ve své knize „O českých příjmeních, ČSAV Praha 1962“ anebo autor Jan Svoboda „Staročeská osobní jména a naše příjmení, ČSAV Praha 1964“. Některé zmínky se dají objevit i v Historické mluvnici české (Trávníček, Gebauer). Při zpracování materiálů mi byl nápomocen odbornými radami celý kolektiv dialektologického oddělení, odd. pro dějiny českého jazyka i onomastické odd. Ústavu pro jazyk český.

K příjmení samotnému je možno s určitostí říci následující: Vzniklo pravděpodobně v 15. století ze slovního základu r a j l přidáním přípony - i c h. Pokud se týká podoby a významu, rajl je vzácnější obměna starého českého slova r ý l , které mělo mnohé varianty jak v psaném, tak v mluveném projevu. Vzácnější proto, že byla zjištěna pouze v jižních Čechách. Nejčastější variantou v lidovém jazyce je totiž r e j l (v Čechách dosti rozšířená), Jungmann ji ve svém slovníku píše též jako r e y l . Pochází nejspíše z původních nářečních tvarů německého spisovného der Riegl (závora, břevno). Výraz r ý l (vzácněji r y l ) jako spisovné, dnes už neužívané slovo má mnoho významů. Především to byl pojem pro špalek, pařez nebo spodek stromu (der Stock), ale i kmen (der Klotz), kládu, břevno, v jižních Čechách také mladý, rovný stromek. Případ, kdy se jedná o kmeny, lze doložit citáty z Kotta:

„...aby sto rýluov na prkna udělal.“

„...veliká summa rejlů na prkna zřezati se může.“

Zatímco v citátu „...schoval poklad v rýli...“ se jedná o špalek. Svoboda však ve své publikaci o staročeských jménech a příjmeních dokládá, že „kmen měl tři ryle“. V Jungmannově slovníku se uvádí staročeský výraz r y l a — vzácně psáno i r y l l a. Ojedinělý význam se dochoval z Táborska, kde je doloženo i femininum r e j l e = silná sosna. Zdrobněliny tohoto slova mohou znamenat i silnější špalík, kolík ( r y l e k ), případně kolík na spojování voru ( r e j l í k ), nebo přeneseně dru malých starých šípů (r ý l i k, -u, m.), ba dokonce „část mužské košile, která z gatí ven čouhá“ (= r´ý ľ e k, -ľ k u, m.). Z Blatné v jižních Čechách je dochováno i rčení: „Dítě vstalo a kouká jako rejlík.“

Tento výraz a jeho podoby se však mohou plést s jinými významy, z té doby dochovanými; např. ryl, rýl, rylec nebo rylo znamenalo i rýč nebo rytinu, popř. „pichlaté lopaty“ (rýle) – známé spíš ze Slovenska. Rýl byla také rostlina (sviſský pysk) nebo hřídel u mlýnského vodního kola atd.

Slovní základ Vašeho jména a jemu podobných končí na -l (typy rejl, reyl, reil, rail, rayl, rill) nebo na -la (rylla) a proto je Dr. Beneš ve své publikaci řadí mezi příjmení ze slovesného typu k r ý t i . Zařazením pak toto celé příjmení patří mezi domácky vzniklé podoby s konsonantickými (souhláskovými) příponami, v tomto případě obsahující -ch na konci, které mají mnohé varianty (-ch, -ich, -ych, -ech, -ach, -och, -uch, -ouch) nebo dokonce -cha, -icha, -echa, -acha, -oucha, -ucha). U Vás se tedy jedná o dvouslabičné příjmení s koncovkou -ich. Tato příjmení vznikla ze jmen, jejichž první část končila samohláskou -i- (Stanich ze Stani-slav), Vavřich z Vavři-nec). Jiná se utvořila příponou, vzniklou analogií a dekompozicí (z Jan – Janich, z Petr – Petřich). Tímto způsobem vzniklo z rejl – Rejlich nebo rajl – Rajlich. Je zajímavé, že podoba rajl se vyskytuje jen zcela ojediněle u Jungmanna (ostatní slovníky ji vůbec neznají), a to ještě s odkazem na jižní cíp Čech, a v nyní již zmíněné publikaci od Beneše (jeho starší vydání ji nemá). Pod písmenem R se zde mezi jinými uvádějí i mnohé podobné příklady (Rampich, Relich, Roulich, Rudichová, Rudlich, Rumpich).

Závěrem lze konstatovat: Lidé, kteří se zabývali prací s dřevem (tesaři, voraři, dřevorubci), dostali toto přízvisko a mohli i nemuseli být Vašimi předky (viz příl.). Z jaz. hlediska je Rejl(ich) poněkud známější než Rajlich. To jen svědčí o vzácnosti Vašeho jména, i o tom, že přes silné germanizační vlivy v minulosti je českého nebo přesněji staročeského původu.

Jan Procházka

            Československá akademie věd,
            Ústav pro jazyk český, dialektologické
            oddělení

3 přílohy

(1) Poznámky k textu:

Z názvu Rajlich není možné jednoznačně usuzovat na původ či povolání Vašich předků. Mohlo se tak říkat tomu, kdo pracoval s dřevěným materiálem v řemeslné profesi nebo s ním přišel často do styku (ať už tesaři nebo dřevorubci či truhláři, ale i voraři), je však také známo, že lidé dostávali nejrůznější přezdívky ze specifických důvodů (někoho sousedům připomínali, něčím se vyznačovali, někoho napodobovali apod.).

Tuto otázku by mohla nejspíš zodpovědět Československá heraldická a genealogická společnost (založená v r. 1969), která se zabývá podrobným zkoumáním historie a erbů jednotlivých rodů a sdružuje v tomto oboru zájemce a badatele z řad profesionálů i amatérů. – Výzkum se provádí z farních knih a soudních protokolů, sepsaných pamětí, gruntovních záznamů, na paměť zaznamenaných význačných událostí a dalších archiválií, které zůstaly zachovány v muzejích a archívech. Podle dosavadních studií však nejstarší systematické prameny sahají zpravidla jen do 16. století. I přes tuto okolnost se lze mnohdy dopátrat zajímavých údajů i překvapivé skutečnosti.

Za odborné konzultace a metodickou pomoc včetně poskytnutí potřebných materiálů vděčím kolektivu pracovníků dialektologického, lexikografického, staročeského a onomastického oddělení (Místopisná komise), zejména pak dr. L. Švestkové, dr. Sl. Utěšenému, CSc., dr. L. Bachmannovi, CSc., a dr. Nezbedovi, vědeckým pracovníkům ÚJČ ČSAV v Praze.

Jan Procházka, asistent

(2) Výpisy ze slovníků

Fr. K O T T (Gramaticko-frazeologický slovník, Praha 1882)

R y l o (n.) — rýč, rýľ též rydlo, rypák

R ý l — kmen (Aby sto rýluov na prkna udělal.)

R ý l o — široké, ze železa ukované, na gáne nasadené pichaté lopaty

Fr. K O T T (Českoněmecký slovník III. a VII., Praha 1893)

Rýl, e, m., pařez n. spodek stromu, der Stock. Reš.

R ý l, špalek, kmen, der Klotz. V. Pila při témž mlýně v nově postavena, na kteréž veliká summa rejlů zřezati se může. – Břez. 241

R ý l, rylec, -lce, m. = rýč, der Spaten. Mkl. B. 94., 105.

Ach už bude, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. SŠ. P. 283. Mlynar na to tuze rozhněvaný vrazil on mu rýl do jeho hlavy. SŠ. P. 794.

R ý l, sviſský pysk, der Schweinrüssel. Na Ostravsku a Těšínsku.

R ý l, hřídel u mlýnského vodního kola. U Kruml. Bauer.

R ý l, rytina, Sculptile. Hý. A po zabránění rylóv a obrazóv die: Nebudeš se jim klaněti ani modliti. Hus I. 82.

R e j l — viz Rýl

R a j l — viz Rýl

Fr. K O T T — Dodatky:

R e j l = rýl = mladý, rovný stromek. Již. Čechy. Kub. L. f. 1900. 362.

R e j l e, e, f. = Silná sosna. Tábor. Kub. 156.

R e j l í k , u, m. Kratší klády voru dávají na rejlík = spojují se s ostatními kratší vorinkou. Vz. Čes. 1. VII. 23. – R. Dítě vstalo a kouká jako rejlík. Blatná. Kub. 156.

R ý l i k, u, m. druh malých starých šípů. Sbor. slov. III. 150

R ý l – Špalek. Schoval poklad v rýli (v špalku). Gr. Nov. 85. 2.

R ý ľ e k, ľku, m. = část mužské košile, která z gatí ven čouhá. Brt. D. II. 463.

Jos. J U N G M A N N (Slovník)

R y l, (dřevo silné, kus (djl) stromu)

R ý l, w. R e y l

R y l a , y, m., přgmj české, ein böhmischer Familiennahme

R y l l a , w. Ryl, Ryla

R y l e k , lku, m., u tkadlce slowe dřewce pleskaté, asi střewjc dlauhé, na stéblo silné, na dwa palce vysoké, při njtěnj potřebowané. Krok III. 305.

(3) Výpisy z nových publikací

G E B A U E R (+ Trávníček)

jen stručné zmínky

Jan S V O B O D A (Staročeská osobní jména a naše příjmení, ČSAV 1964)

R y l — špalek (kmen měl tři ryle)